páni, to už je březen? Ten čas utíká hrozně rychle. Posledních pár měsíců bylo docela hektických, takže tady je pár důvodů jako výmluva a omluva, proč byl můj blog neaktivní. Studovala jsem poslední ročník vysoké školy, kterou jsem ale bohužel nezvládla dodělat kvůli přístupu mé bývalé nadřízené. Na jednu stranu mě to hrozně štve, protože jsem se s tím mordovala celé čtyři roky a zbývala mi pouze poslední zkouška, bakalářská práce a státnice. Na druhou stranu ale nemohu zabránit tomu pocitu úlevy- to věčné učení, každá volná chvilka strávená v učebnicích a v knihovně a žádný čas na ostatní věci jako domácnost, zvířata nebo přítel (natož pak nějaké koníčky), to už mě vážně zabíjelo..
Bývalá vedoucí mi nedala volno na zkoušku a učitel nedokázal pochopit, že ne každý, kdo studuje, žije u rodičů a musí se nějak uživit a bohužel už mi nedal náhradní termín.
Dále tu bylo podzimní stěhování, rychlé zmínky jste si možná všimli na mém instagramu. Skoro celé tři měsíce jsem vyklízela a rekonstruovala byt, do kterého jsem se s přítelem stěhovala a samotné zabydlení pak zabralo pomalu další měsíc.
Do toho nová práce a opět šéfová na pěst. Začala jsem jako prodavačka, vypracovala se na zástupkyni vedoucí a myslela jsem, že tak budu mít nějaké slovo a trochu paní vedoucí domluvím, aby začala dělat práci, tak jak má. Měla totiž pocit, že její pracovní náplň spočívá pouze v sezení u počítače a na prodejně se pomalu neukázala (víte, jaký je to pocit, když potřebujete v práci s něčím poradit a nemůžete se spolehnout na vašeho nadřízeného, že vám poradí? Tak já už to vím). Netrvalo dlouho a celý tým jí měl plné zuby a trochu jsme si postěžovali nadřízeným ve firmě. Ne, že bych se tím chtěla chlubit, ale povedlo se mi uvést prodejnu do správných kolejí, dostala jsem pozici vedoucí prodejny a všechno šlape, jak má. Teď už mám tedy víceméně klid jak v práci tak od školy (i když na vedoucí pozici není nikdy klid, pořád vás bude někdo buzerovat). No a do toho přišla tahle virová situace, což mě alespoň donutilo přerovnat si priority a vrátit se k tomu, co mě baví- tedy knihám, blogu a instagramu.
Tak užívejte zbytek víkendu a jestli máte nějaký nápad na super článek, tak budu ráda, když mi ho napíšete!
Dále tu bylo podzimní stěhování, rychlé zmínky jste si možná všimli na mém instagramu. Skoro celé tři měsíce jsem vyklízela a rekonstruovala byt, do kterého jsem se s přítelem stěhovala a samotné zabydlení pak zabralo pomalu další měsíc.
Do toho nová práce a opět šéfová na pěst. Začala jsem jako prodavačka, vypracovala se na zástupkyni vedoucí a myslela jsem, že tak budu mít nějaké slovo a trochu paní vedoucí domluvím, aby začala dělat práci, tak jak má. Měla totiž pocit, že její pracovní náplň spočívá pouze v sezení u počítače a na prodejně se pomalu neukázala (víte, jaký je to pocit, když potřebujete v práci s něčím poradit a nemůžete se spolehnout na vašeho nadřízeného, že vám poradí? Tak já už to vím). Netrvalo dlouho a celý tým jí měl plné zuby a trochu jsme si postěžovali nadřízeným ve firmě. Ne, že bych se tím chtěla chlubit, ale povedlo se mi uvést prodejnu do správných kolejí, dostala jsem pozici vedoucí prodejny a všechno šlape, jak má. Teď už mám tedy víceméně klid jak v práci tak od školy (i když na vedoucí pozici není nikdy klid, pořád vás bude někdo buzerovat). No a do toho přišla tahle virová situace, což mě alespoň donutilo přerovnat si priority a vrátit se k tomu, co mě baví- tedy knihám, blogu a instagramu.
Tak užívejte zbytek víkendu a jestli máte nějaký nápad na super článek, tak budu ráda, když mi ho napíšete!
No comments:
Post a Comment