Krásný podzim (nebo spíš skoro zimu)!
V létě jsem neměla moc času na čtení, jelikož mi zbyly na září nějaké zkoušky, čekají mě letos státnice a také jsem nastoupila do nové práce. Čtu málo (až se stydím), ale zato jsem se snažila vybírat si knihy, které stojí za to. Jednou z těch mála knih byla také jedna pořádná bichle a to Renegáti od Marissy Meyer. Vybrala jsem si ji proto, že miluji její Měsíční kroniky, její styl psaní a svět superhrdinů zněl docela lákavě. Vážně mě zajímalo, jak se s takovým příběhem poprala a teď Vám povím, jak jsem se s ním poprala já.
Trochu jsem se této knihy ze začátku bála, když jsem viděla těch 500 stran. Bála jsem se totiž, že děj bude hrozně zdlouhavý a natahovaný a nebude mě bavit. To se ale naštěstí nepotvrdilo. Do knihy jsem se pustila a prvních asi 80 stran jsem zhltla najednou během jednoho večera. Kniha mě vtáhla do děje, hned ze začátku tam byla nějaká ta akce a člověk se postupně dozvídal, jak vlastně vypadá společnost v době, kdy se kniha odehrává. Hlavní hrdinka Nova mezi superhrdiny, kteří si říkají Renegáti (jsou jakýmisi ochránci spravedlnosti), nepatří a z celého srdce je nenávidí, jelikož zradili její rodinu. Je ale Výjimečná, a proto někam patřit musí- a když ne k Renegátům, tak k jejich odpůrcům, tzv. Anarchistům. Při prvním začtení se do příběhu tedy okamžitě sledujeme, jak jsou Renegáti špatní. Pak ale přijde na řadu Adrian, který vypráví příběh z druhého pohledu- patří totiž mezi Renegáty. Ze začátku (při první kapitole vyprávěné jeho očima) mě trochu zmátlo, kdo to vlastně je.
Cílem Novy, neboli Nightmare, je zničit Renegáty a dokázat světu, že jsou špatní a nezaslouží si ovládat město. A to může jedině tak, že se sama stane Renegátkou. Cílem Adriana, je zjistit, kdo je ta záhadná Nightmare a odhalit, co všechno ví. Jenže i on má svou skrytou identitu. Všechno se zkomplikuje, když se jejich cesty propletou a oni netuší, že ten, po kom oba pátrají, stojí na dosah ruky. Každý z nich je přesným opakem toho druhého, každý má své cíle a zájmy, ale cesta za tím je společná. Knize velmi dodávají na dynamičnosti ty dva úhly pohledu, rozdílné uvažování hrdinů, ale také to, jak se vzájemně doplňují.
