REVIEW- Rule of Wolves (Leigh Bardugo)

Book #2 of the KING OF SCARS
by Leigh Bardugo

***WARNING- This review contains MAJOR SPOILERS***

To set things right, this series is a continuation of Shadow & Bone trilogy and it takes place some time after the events of Six of Crows duology. We are back we Ravka mainly, following the uneasy rule of Ravka's new king Nikolai Lantsov (who struggles to bring Ravka back from the consequences of the Darkling's civil war). We also have the perspective of General Zoya Nazyalensky, Ravka' most powerful squeller and one of the Grisha leaders. Then there is Nina Zenik, who is on her own quest as the king's spy in Fjerda's heart, the Ice Court, and she now has the bold Grisha Hanne Brum at her side; together they seek the way to stop a war between Ravka and Fjerda and to give Ravka a chance to win. Rumours that the birthright on Ravka's throne lays with another than Nikolai are getting stronger and Nina is trying to help Nikolai. Meanwhile, Nikolai are Zoya have to deal with the Darkling after he tricked them in the Fold and they have to save Ravka from the invasion of Fjerda and Shu Han (given the questioning of Nikolai's bloodline, it is not so easy). There are also few chapters from the Darkling's POV.

This is the second and last book of the King of Scars series. The first one was also very good, I love Nikolai so I was really excited to read it. But I didn't write a review because it wasn't so significant as the second book (also, why did they killed Isaac? He was so young and sweet and loyal. I liked him so much and this was bad). But as it turned out- there were more heartbreaks coming 💔

As I said I liked all of the series very much, Grishaverse is one of my favourite fantasy worlds and I love Leigh's worldbuilding so I am always glad to come back. This book was so packed with action, there was always something going on and it was faster than King of Scars (that was sometimes a bit slow pacing).
I love different POVs, it's always refreshing and more exciting to switch between more people. But sometimes I got the uneasy feeling of being torn out of the storyline to be suddenly entirely elsewhere and it took a long time before we got back to the point of the previous person. Then I always had to remember what exactly was happening in that perspective.

There were several plots in this book and everytime one was finished and cleared, another twist came and I liked that, it means the book wasn't boring but sometimes I didn't have enough time to recover between the plots. Maybe I am weird but I am used to think aboout the conclusions and this one didn't give me a chance 😅

There is no need to talk about the characters- easygoing and funny Nikolai is my forever love and negative, sarcastic (their common trait) Zoya has my heart in this duology (I confess I pretty much disliked her in both previous series). Than we have smart and reckless Nina who I always loved for her great comments about food and her skills as a Heartrender. Nina is slowly recovering from the loss of Matthias (I am never ever going to forgive that to Leigh) mostly thanks to her friend (something else later) Hanne Brum of Fjerda. Also lots of known and adored characters take appearance here which was so amazing- Mal and Alina, genious and ruthless Kaz, sarcastic and gorgeous Jesper (another forever love), Wylan, even Inej for a bit in the end (love her too) and of course the Darkling.

I expected some great blow to my heart here, since the duology is supposed to end with a grand battle and I braced myself slowly for who it might be. But I am not gonna lie, the blow came earlier and totally unexpected (somewhere in the middle of the book out of the blue sky) and I think nobody could forsee that coming. This incident broke my heart (even more to think of the occassion- the wedding! Poor Genya). 💔 It was totally unfair from Leigh to do that to me while I was still recovering from Isaak's death and for the rest of the book I was so affraid what else she might have prepared. And rightly of course.

In this series, we get to look to almost every country of Grishaverse- mainly we are in Ravka and Fjerda, which we now get to know a bit better, than we have a trip to Ketterdam to visit our great group of thieves and finally, we also see some parts of Shu Han which is new. I loved this connection of all the main countries and really enjoyed this aspect.

All the book I knew that Zoyalai was coming and couldn't wait for it (I was dying for them to be together for the whole series 💕), but I honestly didn't expect Nikolai to give up his throne and pass the crown to her! For me, he would always be Nikolai Lantsov, the King of Ravka! Sorry for the spoiler, I just couldn't help it and I warned you...

And in the end, there is the only one really big minus for me. It effects the overall feeling about this book. In the last 150 pages I got the feeling that Leigh thought the book is starting to get too big and long so she squeezed a lot of important incidents and twists to the final small chapters and made a quick end. Like the visit to the monastery (which was one of the main goals of the book after all and it took only few pages) or the whole Darkling's return thing (I expected it would be a bigger deal and that they all would actually be a bit more concerned?)

I still think it is a great book, but it could have easily been a trilogy and the whole series falls one step behind SIX OF CROWS duology. Finally, did Leigh really intended to give the feeling like there might be a sequel to the SoC?!?!

-------------------------------------------------------------------------------------------

The copy of this book presented in the pictures is from Knihy Dobrovský- the picture is featuring the main series of the review- The Rule of Wolves and the King of Scars and also the other Grishaverse books- Shadow & Bone, Siege & Storm, Ruin & Rising, Six of Crows and Crooked Kingdom. You can find the picture on my instagram account @michelles_bookshelves

REVIEW- The Clockwork Angel (Cassandra Clare)

Book #1 of THE INFERNAL DEVICES 
by Cassandra Clare

***WARNING This review contains major spoilers***

It was pretty hard for me to rate this book, I somehow didn't know what to make of it. I would give 3,5☆ only because I love Shadowhunter books and Cassie's writing style is fine with me (comfortable, easy reading). 

Don't think I didn't like this book, I really did but I had higher expectations from it. I have read the whole Mortal Instruments series, then Tales of the Shadowhunter Academy and the whole Dark Artifices series before the Infernal Devices- and that was the BIG mistake. I was so excited to read it but now I have too many Cassie's books to compare with and TID don't reach to the aspects of the following books- TMI characters, TDA actions, character building, storylines (and mostly the complexity of the twists and turns). It is so clear that this was one of the earlier books Cassandra had writen. And yes I know that the first three books of TMI are older than this but still, this just feels like a first time.

But again- I DID LIKE IT, it was great but you must not read it after the other series if you want to enjoy it fully.

I liked the story, though the setting of Victorian London was a bit hard for me since I am used to more modern world. I rarely read a historical fiction so I don't really get the violation of rules they all fuss about like women's trousers and fighting (Tessa's horror about this was kinda funny to me) and I don't care much about that, just no big deal- in fact I am a little (but just a little bit) offended because I see myself as a modern independant and capable woman and I hate those old principles about what a woman/ man should be like, should do or say.

I expected to "see" more of London, as Tessa is suppossed to build a new life here but we get only like two brief visits of the city of London? (Hyde park and the Blackfriars Bridge) and besides that only the endless labyrinth of the Institute corridors and the Dark House in the beginning.

Sorry, I know I have already been comparing a lot but I have to say it- I can't help the feeling that the main characters here are just pretty much copies to TMI

• Tessa is practically Clary, new to this world and completely oblivious of her true self and she is falling in love with one of the Institute's residents (so far). She is shy, kind and trying to save the only member left of her family. Doesn't she sound pretty much like Clary?
• Will is a worse version of Jace with his gorgeous Herondale looks and sarcastic selfish comments, but unlike Jace he is really mean and unkind toward others safe Jem. I very much started to dislike him in this book which was a surprise since I have read a bit about him in the Tales of Shadowhunter Academy and he seemed like a totally different person. So I hope he will put himself together in the second book and that we will get some explanation of this manner...
• Jem feels like a combo of Alec and Simon to me- like Alec for his protectiveness of his parabatai and seemingly to be the only one unmoved by Will's behaviour and like Simon for his light and joky answers and there is also the fact of being in love with a girl who (at the point) loves somebody else.
• I don't much like Jessamine, she is selfish and bigheaded and ungrateful but her confidence in herself reminds me of Isabelle sometimes (though I must emfasize that I love Isabelle, she is the queen unlike Jessamine who is just insufferable).
• Then again we have the evil brother Nathaniel Gray (had Jonathan Morgestern not been enough?) who breaks the heart of protective and hopeful Tessa. I must admit though that his betrayal was a surprise to me, I did not see it coming.
• Thank God for at least the brief presence of my darling Magnus Bane (the way he states that black hair and blue eyes are his favourite? OMG I was dying and thought instantly "Oh Alec, where are you?"). I hope to see more of his presence in the next books. He is just one of my forever favourites.

I would say there are more of the minor similarities to TMI as well (like the Institute being lead by a married couple for example or the parabatai being the silent  steady one and the often self-destructive one) but I will stop at that.

What concerns me is that I absolutely despise Will now so I really hope he will get better. At the start he seemed just as selfish, reckless, rude and sarcastic as was Jace (what is why I loved Jace in the City of Bones btw) but then it tipped to cruelty, real selfishness, not caring and hurting feelings. It is startling to me since I have read the Tales of the Shadowhunter Academy and in that part he wasn't like that at all (still joky and sarcastic, but loving and full of fierce protectiveness). I can sense that the problem is evidentlly some important life-changing boom and that his manner have some reason. I am frustrated that we didn't got any explanation for Will's behaviour and if I didn't read the short story I wouldn't think it is something deeper- I just would have said he is a real jerk, ungrateful and not caring about other.

It was a quick read, filled with action and I have to admit I was genuinely surprised with "the Magister's revelation and Nathaniel's betrayal" scene- I really wasn't expecting this (a very good twist) and till that moment I wouldn't have guessed the Magister's true identity.

I know this is going to be a trilogy and that Cassie probably didn't want to cram it all into the first book but I just feel that many important details are missing here. I wasn't spoiled for the storyline of the books, just from their refferences in other Shadowhunter books I came to know some really important things:

• I know Tessa is half Shadowhunter/ half warlock (pretty much the whole core of this book is her wondering what the hell is she)- it just feels incomplete not to find out on the end of the first book (only a hint at the total end that Jem will help her discover her origin). But we get no real answer to it here as I expected.
• Than there is the matter that Will can see ghosts- a pretty cool and unsual ability among Shadowhunters but is not shown or at least spoken of here. In fact we know nothing of Will at all aside that he is a really horrible person here.
• At least we learn the cause of James' illness- otherwise it would feel like there is nothing about the characters.
• What really concerns me, is the parabatai thing- the descriptions of both the Alec/ Jace and Julian/ Emma parabatai bonds in the other series gave me the impression that it is something special and valuable, some precious connection between two people. In TMI and TDA the bond is a big deal, the characters are constantly talking about what it means to them and what would they do for each other. But in here it is always mentioned only marginally and to be honest, I learned only at the end of the book that Will and Jem are parabatai (to this point it seemed like they would be in some time but not already). Yes I can see how they care for each other, but there are just not enough of these moments, they don't share the "parabatai talks" and don't mention it often enough. It may be my observation only but it is really visible for me.

In fact they all are far from the characters I know from the shortstory of the Tales of the Shadowhunter Academy about them and little James Herondale and his schoolmates. So I am really curious that will happen in the next books that they changed so much.

This book is not much about the character development, as I said before it is my strong believe that the characters are not Cassandra's best written. I hope I will see more details and feelings and thoughts of theirs in the next books. 

I know I have said a lot of negatives about the Clockwork Angel and I am sure I am so aware of them only becuase I have already read so many of Cassandra's later books. And many of them are simply the matter of my taste. It was so much different from the modern Shadowhunters- the characters, the setting, their habits and behavior. But I must again stress that I really liked and enjoyed the story and it just confirmed that I love the Shadowhunters' world and all the books included.

---------------------------------------------------------------------------------

The copy of this book presented in the pictures is from bookdepository.com- the picture is featuring The Clockwork Angel, The Clockwork Prince and The Clockwork Princess. You can find the pictures on my instagram account @michelles_bookshelves

You can also find this review on Goodreads

REVIEW- The Queen of Nothing (Holly Black)

Book #3 of THE FOLK OF THE AIR 
By Holly Black

This book was so amazing! I love this series so much eventhough fairies are not my favourite topic (I like them but there are just fantasy worlds and topics I like better).

So I was a little reluctant to read this series and I have to admit the first book didn't impress me so much. There were so many great reviews and everybody loved it so maybe I have expected a little more to it. But I decided to take my chances with the second book which was soooo much better, leaving me to feel like "Whaat? Why? " so I had to read the last part and it was great!

I was afraid of the shortage, the book has only 300 pages so I feared it might not be enough and that it would be brief and hurried. But it wasn't! We get every important information and needed details, everything is well explained and I was even suprised how many things happened in this book given its extent (still it didn't seem overfull or crowded).

I like Holly's writing style, it is simple yet effective, no complicated sentences and long paragraphs. The reading was quick and I really enjoyed it.

CHARACTERS

Jude Duarte- she is a little more softy here because of her feelings for Cardan but I still love her (maybe even more for this reason) and I have to admire the respect she earns from faeries who think so little of humans. Sometimes she is reckless and selfish and cruel, other times fearless, strong and loyal- she is just no shallow character and she is the true queen. On top of that, I just love her stubbornness and the "I always have to have the final word" attitude (I recognize myself quite a lot).

Cardan Greenbriar- just add him to my fictional crush list, I love him so much. I felt so betrayed with the final exile scene of the second book and I prayed that would be somehow explained and that he really loves Jude (wow how relieved I am now!). He is arrogant, reckless, sarcastic but also smart, cunning and caring- and I just can't resist such a character!! And the way he instantly recognized Jude? I almost screamed with delight!

Taryn Duarte- seriously, I can't stand this girl and I just hate her. The way she stabs Jude in the back at every possible opportunity and even doesn't feel bad about it- she is just twisting everything to seem like she is the victim. Also, I think she is just stupid and too obedient and makes everything for her own good (and she acts like she has no brain of her own, just bending her head and doing what she is told to do). If I were Jude, I would push her from the top of Locke's tower. Thinking about that, killing Locke was the only good thing she did (but it seemed unprobable for this simple girl who willingly chose this suffering life, to commit such a thing). I hated Locke too of course and he doesn't even deserve his own paragraph in this review, but everything in this book concerning him felt a little unfinished and not enough detailed (his murder and especially his dealings with the Ghost- he told us Locke was practically behind the biggest plots but that was it. Nobody seemed to care much.)

Madoc- as for this one, he can go jump of the tower with Taryn. I hate the way he talks about family but then he would kill them instantly (seems like Taryn could be his real daughter after all? With her back stabbing fondness). After his first betrayal he should be glad to be pardoned and stay low and quite but nooo, he is just bloodthirsty and hungry for power again. But he is just the right type of villain for me- one I don't like and don't feel sorry for and I think he got everything he deserved (and Oriana along with him since she prefers Taryn over Jude).

Grima Mog- the best Great General, she is so loyal and professional, she keeps her word and follows what she believes in at all costs.

The spy trio- the Bomb, the Roach and the Ghost (now I like him again). No comment needed here, I would be the surest queen with them always watching my back.

Vivienne- Vivi is the cool older sister, eventhough she is selfish and doesn't care enough about some things. I didn't like her oblivious behavior toward Heather in the second book (during their stay in Fairie, I wanted to scream at her to mind Heather more) and eventhough she knew how important was Fairie to Jude, she wasn't much of a help. But she improves a bit in the QoN by standing up for Jude against Madoc and staying by her side then.

So as I said, I love this. Great deal of the series I have read have the same unfortnate inclination- the first book is great, the second is weaker (a filling) and last one is either a bit weaker than the first but still great or bad- but in general the first book use to be the best in the series. Not in this case though- each next book is better than the previous one and that is rare for me.

So with every single page through all the three books, I was falling in love more and more (mostly with Cardan obviously and then with the rest of the content) and now I can easily say that the Folk of the Air is one of my favourite seris ever! I still have difficulty picturing the personalities of fairies (weird creatures) and the principles by which they live in Fairie. It is because I don't have much experience with the fairy themed fantasy world. I am more familliar with vampires, werewolfs, witches and warlocks/ wizards or fantasy fictive worlds based on some mythogy (preferably Greek) and historical empires.

I would say that my closest encounter with fairies is through the Shadowhunter books (at first the Mortal instruments and then more vividly the Dark Artifices) which I loved so much. So in the end this series didn't disappoined me and for that I am really really glad. Now I am ready and excited to read How the king of Elfhame learned to hate stories!

----------------------------------------------------------

The copy of this book presented in the picture is from bookdepository.com - the picture is featuring The Queen of Nothing and The Cruel Prince (opened at the page with a map of Elfhame). You can find the picture on my instagram account @michelles_bookshelves

You can also find this review on Goodreads

REVIEW: Six of Crows (Leigh Bardugo)

Happy  wednesday!

How are you all? Today is 28th October, which is a national day here in Czech republic- Czechoslovak Independace Day. Eventhough in the current situation we can't talk about freedom much (or democracy or freedom of movement). I had another reason to left home today and join my family for a little family celebration. My future brother-in-law (in case you missed it on my Instagram, I am going to get married in July 😍😁!!!). Anyway my future brother-in-law just turned 30 today. So I cooked a lunch and my future mother-in-law made a quick homemade cake. It was a nice family afternoon and when I got home, I finally had a time to finish my current read- SIX OF CROWS by Leigh Bardugo.

I have to say that this book was on my TBR for so long that I am really ashamed I haven't read it earlier. I really don't know why it took me so long to read it. I loved the first Grisha trilogy (Shadow and Bone, Siege and Storm, Ruin and rising), I loved the whole setting and the characters of the Grishaverse and I was so eager to start the second duology. I took me very long but I am really happy I finally got to read it.

This book was amazing! As I said, it is the first part of a second Grishaverse series by Leigh Bardugo and eventhough I loved the first series very much, I think that this one was even better. But don't get me wrong. When I say better, now I just mean better written (I am not talking about the plot right now). It seams the author gets better and more experienced with every book and it is visible in her writing style. She is very good at describing the surroundings, the detailed plans of buildings and cities and the description of nature. I always appreciate it because I love to picture the world in my head as I read. It is even better if there is a map in the book too (voilá! There are even two of them 😍!). 

I was glad to see also other background than only Ravka as in the first trilogy. In Six of Crows we move from Ravka across the True sea to a smaller island named Kerch, there is a detailed description of the city of Ketterdam, its layout and the city's rules. The second part of the book takes place in Fjerda, we follow the frozen northern nature and very detailed plan of the Ice Court. 

Aside from different setting, there is also a diversity of characters and I loved that very much. Among the six main characters we can see almost all nationalities (Kerch, Zemeni, Ravkan, Suli, Fjerdan) and in the end even Shu. It added a kind of variety to the story, because every one nation has its own traditions, Saints and qualities they value. It gave me a chance to understand the characters a little more (their behaviours, natures and reasons for doing things). I also always enjoy books with multiple points of view which was a plus here. We could follow the story through the eyes of six different people so we often got a different POV on the same event or we could follow two people doing different jobs at the same time. 

All POVs are told in the third person (not by the character itself) and the narrator is omniscient, that means that the narrator knows everything about the characters. Since I have studied literature I always thought that the omniscient narrator was the hardest (for the readers to get to know the character). It is so much easier to empathize with a character who tells the story himself (first-person narration), if you can follow their feelings, moods, emotions and inner world. So according to me, not each author can achieve this through a third-person narration. But Leigh made it and that I really call a Writer with a capital W! When I read it, I felt like I knew those people, I knew their fears, their qualities, their limits and their emotions. 

I hate it when I can't emphatize with the characters, the story feels incomplete, shallow and I really can't enjoy the reading. But this definitely was not that case!

The theme of criminals was very interesting to me because basically they are bad people but I saw them as the good ones (eventhough they were killers and thieves, selfish and cruel). I usually read about good people so this was a refreshing change. I have to say that some parts were hard for me, I am a sensitive person (I admit I often cry while reading 😁) so it is hard for me to read about the cruel conditions the children have to endure (such as Kaz when he is thinking back about his arrival in Ketterdam) or the girls being forced to slavery. It always makes me sad to see the contrast between poor people fighting to survive every day and the rich who often don't deserve it. A book that reflects those conditions is always a strong experience for me (even if it's fictional).

WARNING- POSSIBLE SPOILER!

I think that there is only one minus that I have to point out- and that is the Grisha. I loved the topic of powerful gifted people in the first trilogy, how they used their power and all the incredible things they were capable of. But in this book, there was only one Grisha that could do something. All the others who were mentioned in the book were pictured as weak slaves under the effects of some addictive drug so it kind of ruined my image about the powerful and dreaded Grisha army. And because of that I will take a half star down. I expected more Grisha power as in the first trilogy but this book is mostly about "ordinary" people who are skilled but not in the supernatural way.

The beginning was a bit slower and it was hard for me to catch on what was going on. Partly it was because the English was a little bit more difficult than I am used to. But when I adapted, it was thrilling and I just kept reading.

In the end, it was a very well-written book full of interesting characters, dangerous and thrilling twists during this impossible quest. 

I highly recommend!

MY RATING 4,5⭐/5⭐

RECENZE: Protivníci (Marissa Meyer)

Krásný čtvrtek!

Je poslední dubnový den a venku to zase tak hezky nevypadá, tak jsem se opět pustila do nějaké té kritiky. Na tuto knihu jsem se hrozně moc těšila, zaškrtla jsem si datum vydání v kalendáři a hned druhý den po vydání jsem běžela do místního knihkupectví a hledala ji. Jakmile jsem si ji ale konečně pořídila a umístila do knihovny, nějak se mi do toho příběhu nechtělo. Výsledkem bylo, že na přečtení čekala rok, tedy skoro dva roky od doby, kdy jsem četla první díl.

Kniha Protivníci (Archenemies) je druhým dílem série Renegáti od autorky Marissy Meyer. Na první díl si můžete přečíst recenzi ZDE. Do teď jsem se nerozhodla, zda se mi druhý díl líbil víc než ten první. Jedno vím ale jistě- s českým překladem jsem udělala vážně kolosální chybu!

RECENZE: Měsíční kroniky (Marissa Meyer)

Krásné pondělí všem!

Tak si tak sedím na gauči, notebook na klíně, zírám do knihovny a přemýšlím, jakou další knihu bych pro vás mohla zrecenzovat. Přejíždím jednu polici za druhou, až jsem se najednou zastavila a s hrozným zděšením zjistila, že jsem vám vlastně ještě pořád nenapsala svůj názor na knižní sérii Měsíční kroniky (The Lunar Chronicles) od Marissy Meyer. Přitom už je to tak strašně dlouho a tak moc jsem si tu sérii zamilovala, že vůbec nechápu, proč jsem o ní doteď nenapsala článek.

Napíšu tedy spíš takovou celkovou shrnující recenzi na celou sérii a ne na každý díl zvlášť.

Série Měsíční kroniky je v podstatě moderní retelling na oblíbené pohádky z dětství a v každé knize se postupně přidává další hlavní hrdinka inspirovaná právě těmito pohádkami a jejich představitelkami:

• Cinder zde v prvním díle představuje Popelku budoucnosti jako vylepšený kyborg
• Scarlet ve druhém díle je trochu přiostřená Červená Karkulka hledající unesenou babičku
• Cress ze třetího dílu se zde objevuje jako Rapunzel alá technický génius, sama zavřená na opuštěné vesmírné stanici
• a nakonec Winter v závěrečném díle představuje dokonalou Sněhurku, krásnou princeznu se zlou macechou

REVIEW: Fantastic Beasts and Where to find them (J.K.Rowling)

Hello dear readers!

After such a long time I have an opportunity to practice to English again! Becuase I have promised to myself that to each book read in English I would write a review in English too! But you surely found that out if you visit my blog regularly. But from now on I decided to really stick to this rule because I really need to use my English now that I am no longer a student so I don't forget it.

Again, if you are not so sure with your English, scroll down the page to the Czech version of the review. Here we go!

Today I have a real MUST HAVE here for all fantasy lovers. Because you can't call yourself a fantasy reader if you haven't read at least some of the Wizarding world books. But today it is not about Harry Potter, it is about the wizarding community in the United States. Of course, I am talking about Fantastic Beasts and where to find them (original screenplay) by amazing and talented J.K. Rowling.

RECENZE- Cesty se rozcházejí (Veronica Roth)

Krásný slunečný den!

Po návratu z daleké galaxie jménem vysoká škola se opět hlásím s recenzí. Před Vánoci jsem se konečně dostala ke své dlouho očekávané knize a to pokračování Čar života. Četla jsem to poměrně dlouho (ano, už zase ta škola) a konečně jsem se dostala k tomu, abych se s Vámi podělila o své dojmy..

Kniha nese název Cesty se rozcházejí a jedná se o druhý a závěrečný díl duologie Čáry života od americké spisovatelky Veronicy Roth, autorky úspěšné série Divergence. První díl jsem četla loni koncem léta, takže na tento jsem opravdu čekala přes rok. Čáry života se mi opravdu líbily a byla to velmi povedená kniha, můj názor na ni si můžete přečíst v recenzi ZDE. Tak a teď se podíváme na to, jestli to čekání opravdu stálo za to...

Anotace
Osud je spojil, teď je chce rozdělit. Druhý díl fantasy série Čáry života od autorky bestselleru Divergence.
Životy Cyry a Akose ovládají jejich osudy, které věštba pronesla už při jejich narození. A zdá se, že osud se nedá změnit, ať se snaží sebevíc. Akos je zamilovaný do Cyry, i když dávné proroctví určilo, že zemře ve službách její rodiny. Nebezpečí se ještě více vystupňuje, když se mezi jejich národy rozpoutá válka, kterou se oba snaží zastavit.

REVIEW: Shadow and bone (Leigh Bardugo)

Hello everyone!

Yes, you noticed right that I am writing an English review after (let me think...) a veeeery long time I would say. I had a new job, also some exams left from last year and the school his getting harder with the last year so I really have lots of things to do. That's the reason why this is my first article after five months (I think? The time flies...) so I wanted my comeback to be magnificent. If you are not sure enough with your English, scroll down to the second part of the article which will be in Czech (pokud si svou angličtinou nejste natolik jisti, sjeďte na spodní polovinu článku) 😊
I hope you will like this review at least as much as I liked the following book...

I guess it's time to tell you the name of the book we will talk about, don't you think? So this review is going to be about Shadow & bone, a book One from the Grisha trilogy written by Leigh Bardugo who became really famous after this book had come out. And it is justly deserved because this book was really really good.

RECENZE: Renegáti (Marissa Meyer)

Krásný podzim (nebo spíš skoro zimu)!

V létě jsem neměla moc času na čtení, jelikož mi zbyly na září nějaké zkoušky, čekají mě letos státnice a také jsem nastoupila do nové práce. Čtu málo (až se stydím), ale zato jsem se snažila vybírat si knihy, které stojí za to. Jednou z těch mála knih byla také jedna pořádná bichle a to Renegáti od Marissy Meyer. Vybrala jsem si ji proto, že miluji její Měsíční kroniky, její styl psaní a svět superhrdinů zněl docela lákavě. Vážně mě zajímalo, jak se s takovým příběhem poprala a teď Vám povím, jak jsem se s ním poprala já.

Trochu jsem se této knihy ze začátku bála, když jsem viděla těch 500 stran. Bála jsem se totiž, že děj bude hrozně zdlouhavý a natahovaný a nebude mě bavit. To se ale naštěstí nepotvrdilo. Do knihy jsem se pustila a prvních asi 80 stran jsem zhltla najednou během jednoho večera. Kniha mě vtáhla do děje, hned ze začátku tam byla nějaká ta akce a člověk se postupně dozvídal, jak vlastně vypadá společnost v době, kdy se kniha odehrává. Hlavní hrdinka Nova mezi superhrdiny, kteří si říkají Renegáti (jsou jakýmisi ochránci spravedlnosti), nepatří a z celého srdce je nenávidí, jelikož zradili její rodinu. Je ale Výjimečná, a proto někam patřit musí- a když ne k Renegátům, tak k jejich odpůrcům, tzv. Anarchistům. Při prvním začtení se do příběhu tedy okamžitě sledujeme, jak jsou Renegáti špatní. Pak ale přijde na řadu Adrian, který vypráví příběh z druhého pohledu- patří totiž mezi Renegáty. Ze začátku (při první kapitole vyprávěné jeho očima) mě trochu zmátlo, kdo to vlastně je.

Cílem Novy, neboli Nightmare, je zničit Renegáty a dokázat světu, že jsou špatní a nezaslouží si ovládat město. A to může jedině tak, že se sama stane Renegátkou. Cílem Adriana, je zjistit, kdo je ta záhadná Nightmare a odhalit, co všechno ví. Jenže i on má svou skrytou identitu. Všechno se zkomplikuje, když se jejich cesty propletou a oni netuší, že ten, po kom oba pátrají, stojí na dosah ruky. Každý z nich je přesným opakem toho druhého, každý má své cíle a zájmy, ale cesta za tím je společná. Knize velmi dodávají na dynamičnosti ty dva úhly pohledu, rozdílné uvažování hrdinů, ale také to, jak se vzájemně doplňují. 

RECENZE: Plamen v temnotě (Sabaa Tahir)

Hezký den!

Před pár týdny jsem dočetla pokračování skvělého a úspěšného fantasy románu Jiska v popelu (na kterou najdete recenzi zde), jehož název zní Plamen v temnotě, který napsala velmi talentovaná spisovatelka Sabaa Tahir. Kdo četl mou recenzi prvního dílu tak ví, jak moc se mi ta kniha líbila a můžu vám s jistotou říct, že pokračování bylo ještě mnohem lepší.

Celý příběh začíná ve chvíli, kdy Laia s Eliasem uprchnou ze Serry a vydají se na dlouhou a strastiplnou cestu přes celé Impérium. Jejich cíl je stále stejný a jasný- osvobodit Laiina bratra Darina z Kaufu, nejhoršího a nejstřeženějšího vězení v celém Impériu. V zádech mají rozzuřenou velitelku, která má v plánu vyhladit všechny Učence a také Helenu, Eliasovu nejlepší přítelkyni, jež složila slib novému císaři a jejím úkolem je Eliase dopadnout a zabít, jinak za to zaplatí...

TOP 5- To nejlepší roku 2017

Krásný den!

Vím, že s tím jdu (fakt hodně) pozdě jako vždycky, prostě kvůli té škole nic nestíhám. Minulý rok jsem sice nezvládla přečíst tolik knih, kolik jsem si představovala, zato jsem je ale vybírala pečlivě, aby za přečtení stály. A díky tomu jsem sice četla málo, ale aspoň to byly knihy, o kterých můžu říct, že to byly fakt úžasné kousky. 

Snažila jsem se číst od každého žánru něco, sice pořád nejvíc preferuji fantasy, ale občas jsem se donutila proložit to i detektivkou jako Sněhulák nebo třeba V lese visí anděl (ta byla fakt dobrá), zvládla jsem i pokus o horor Dívka z nočních můr (i když musím přiznat, že první díl, Anna krví oděná, byl mnohem lepší), nejsem ale hororový nadšenec, proto se mi to i tak líbilo. Dalším vybočením z řady pro mě byla kniha, kterou by sice leckdo zařadil do fantasy, ale já úplně ne. Kniha Nové Pompeje vypráví o přenosu lidí z minulosti do současnosti za pomoci vědy, aby mohli zkoumat jejich kulturu na vlastní oči. Zní to sice strašně zajímavě, jelikož já Pompeje zbožňuju, ale ve skutečnosti to bylo trochu zdlouhavé (pro ty, které by to ale zajímalo, ale i tak kniha stojí za přečtení). 

Četla jsem ještě něco? Nejspíš jsme zase u fantasy, i když v loňském roce jsem obsáhla více různých fantastických světů. Začala jsem klasikou, tedy rereadingem kouzelnického světa, dostala jsem se k vílám, následoval krutý svět v budoucnosti, kdy má každý svůj dar, pak další budoucnost o lidech žijících na Měsíci (už jsem měla pár dohadů s lidmi, co mi tvrdí, že se jednalo o science fiction, jelikož tu máme vesmír, já si ale stojím za fantasy). Dostala jsem se do dalšího příběhu ze světa Percyho Jacksona, do země rozdělené temnou pustinou a nakonec do světa plného války a násilí, kde ušlechtilost hlavních hrdinů rozhodne vyniká. Fantasy knih je strašně moc a úžasné je na nich to, že jsou pokaždé o něčem trochu jiném, máte tolik možností.

Proto vás jistě nepřekvapí, že mé nejlepší knihy za minulý rok patří všechny právě do tohoto žánru.

Nazvala jsem to TOP 5, ale je tu započítaná i nějaká ta série. Knihy nejsou seřazeny od nejlepší po nejhorší, protože prostě nejsem schopná to pořadí určit.  Tak se na to podíváme...

RECENZE: Jiskra v popelu (Sabaa Tahir)

Krásný večer přeji!

Po dlouhé době jsem si ušetřila trochu času k napsání nějakého článku (zjevně to bude tím, že sedím v práci a nudím se), a proto jsem se rozhodla napsat opět nějakou recenzi. Jsem s nimi hodně ve skluzu, sotva stíhám při škole něco číst, natož ještě recenzovat. Nakonec jsem z celé té hromady knih, která na mém stole čeká na recenzi, vybrala jednu, kterou jsem si opravdu oblíbila, protože je prostě skvělá. A samozřejmě mluvím o Jiskře v popelu napsané americkou spisovatelkou Sabaa Tahir, která se jakožto autorčina prvotina stala fenoménem.

Jedná se o na první pohled běžnou young adult knihu, kde ale místo ohraných upírů hraje hlavní roli prvotřídně vycvičený, ale vnitřně rozervaný premiant elitní vojenské akademie, kde se děti od malička učí nejrůznějším smrtícím technikám boje a především nesoucítit s ostatními.

Elias je totiž členem Válečnického národa, který už po stovky let tvrdě a totalitně potlačuje podřízený a kdysi hrdý národ Učenců. Studenti Šerosrázu studují od útlého věku a ze školy vyjdou jako elitní zabijáci, kteří nemají žádnou čest a nevadí jim zabíjet a podrobovat si nevinné. Elias je sice nejlepším vojákem akademie, zato ve svém srdci je naprostý opak. Násilí se mu příčí a zotročovat a vraždit nevinné Učence? To už pro něj vůbec nepřipadá v úvahu. Je pevně rozhodnutý ze školy utéct, když se mu do cesty připlete nenápadná, ale krásná učenka Laia. Ta i přes svůj nesmírný strach podnikne sebevražednou misi po dohodě s odbojem, který chce Válečníky svrhnout. Jejím jediným cílem je osvobodit svého zajatého bratra, a proto se nechá prodat na Šerosráz jako otrokyně, aby donášela na krutou velitelku, která akademii řídí. A zde se cesty Laii a Eliase střetnou...

Bookshopping #5 (09/2017)

Krásný den!

Sice opožděně, ale přece tu pro vás mám měsíční shrnutí knih, které přibyly do mé knihovny. Popravdě, moc jich nebylo, ale tento měsíc mám svátek, tak doufám, že to bude lepší :D
Aby jich bylo více, započítala jsem i knihy, které mi přišly včera, ale objednala a zaplatila jsem je už v září na Book Depository.
Není to tak dlouho, co jsem si pořídila novou knihovnu, nedávno jsem ji ale už musela celou přeorganizovat kvůli nedostatku místa a stejně už se mi tam zase skoro nic nevejde :D To je zkrátka asi prokletí knihomolů...

To byla trochu odbočka od tématu, vraťme se tedy v těm novým knihám:

Falešný polibek (Mary E. Pearson)

Království Morrigan je plné tradic a příběhů o dávném světě. Princezna Lia je ale nesnáší. Svatba s někým, koho nikdy nepotkala? Kvůli zajištění politického spojenectví? Má všeho po krk! A tak v den své svatby uteče a usadí se ve vzdálené vesnici. Tam se seznámí se dvěma záhadnými přitažlivými muži – princem, kterého si měla vzít, a vrahem s úkolem ji zabít. Obklopena tajemstvím a lží Lia odhalí skutečnosti, které otřesou jejím životem.

RECENZE: Čáry života (Veronica Roth)

Zdravím všechny knihomoly!

Po delší době mám pro vás jednu recenzi, protože je zkrátka nestíhám psát. Spíš se snažím každou volnou chvilku číst, jelikož moc dobře vím, že jakmile začne škola, čtení opět bude muset jít stranou a blog také. Tento rok jsem ale naštěstí nedostala žádných příšerných padesát knih z 19. století, které bych musela přečíst a proto doufám, že si snad nějakou tu chvilku najdu.

Dnes jsem tedy sepsala recenzi na knihu Čáry života, jedná se o další knihu od spisovatelky Veronicy Roth (autorky Divergence). Vyšla letos začátkem roku u nakladatelství CooBoo a jde o první díl nové připravované série, zatím tedy ještě nevím, kolik dílů bude, ale určitě se dočkáme pokračování.
A co si o této knize myslím? Jelikož mě Divergence opravdu dost zklamala (popravdě třetí díl už byl tak hrozný a tak mě štval, že jsem snad posledních deset stránek nikdy nedočetla), tak jsem byla ohledně této knihy trochu skeptická. Očekávala jsem od ní lepší styl, více propracovaný příběh, než měla Divergence a také jsem doufala, že si to u mě Veronica ještě zvládne "vyžehlit". Musím říct, že mě nakonec kniha překvapila a po dočtení se zařadila mezi nejlepší knihy, jaké jsem tento rok četla a dost možná se dostane i do TOP 10 mých nejoblíbenějších knih.

REVIEW: Harry Potter and the cursed child (J. K. Rowling)

Hello everybody!

As you can see, this is my first review written in English. I decided for this because I've read this last episode of Harry Potter in English. So again, I am trying to improve my English knowledge.

So we are going to analyse Harry Potter and the cursed child, the eight and last story of Harry Potter by J. K. Rowling and Jack Thorne. It is not a normal book, it is written as a screenplay or a skript for a theatre play. In my opinion, this is the main mistake! I would say that if they had written it as a book (with more details and more elaborate plot) it would have been a lot better. I am not saying it is bad, I liked the topic of traveling in time but it was so austere.

RECENZE: Soužení- vílí shromáždění (Maggie Stiefvater)

Krásný víkend všem!

První letní týden je skoro za námi a mě už se začínají hromadit knihy k recenzování. Proto bych ráda začala recenzí druhého dílu série Vílí říše, tedy Soužení s podtitulem Vílí shromáždění od mé oblíbené autorky Maggie Stiefvater. Slyšela jsem opravdu spoustu špatných názorů na celou tuto sérii, ale jak už jsem uvedla v minulém příspěvku, mně se prostě často zalíbí příběhy, které jiné lidi odrazují. Nedávno jsem přidávala recenzi na první díl této série Nářek: Lest vílí královny a kdybych měla tyto dva díly porovnat, tak vážně nedokážu říct, který díl se mi líbil více. Tak se nad tím trochu zamyslíme.. Jedná se tu o dva nejlepší přátele Jamese a Deirdre, ale v každé knize je hlavním hrdinou vždy ten druhý. V Nářku šlo hlavně o Deirdre, kdežto o Jamesovi jsme toho moc nevěděli a byl spíše okrajovou postavou. V Soužení jde naopak o Jamese, kterého jsem si tu dost oblíbila a jeho "kamarádku" Nualu, zatímco moc nevíme, co se s Deirdre děje dál a v tomhle pokračování mi také byla dost nesympatická. Celkově mám v tohoto druhého dílu opět stejně smíšené pocity jako po přečtení toho prvního.

RECENZE: Nářek- Lest vílí královny (Maggie Stiefvater)

Krásný večer!

Dnes tu pro Vás mám první recenzi na tomto blogu! Je ale zároveň starší, jelikož je k dispozici i na mém druhém blogu, protože jsem jí napsala zhruba před rokem. Dala jsem ji sem a trochu upravila z toho důvodu, že čtu druhý díl, tak abyste se orientovali, až ho zrecenzuji 😊

Dnes jsem si pro vás tedy připravila recenzi na knihu Nářek ze série Vílí říše. Četla jsem ji v březnu minulého roku, a až teď se mi povedlo sehnat druhý díl. Autorkou této skvělé knihy z oblasti young adults fantasy (jak jinak) je poměrně mladá americká spisovatelka Maggie Stiefvater. Toto byla její první kniha, kterou jsem četla, ale doma mám i její další série, takže rozhodně ne poslední. Příběh se jí strašně moc povedl a během jeho čtení se Maggie stala velmi horkou kandidátkou na jednu z mých nejoblíbenějších autorek (no a to se potvrdilo po přečtení její skvělé vlkodlačí série Vlci z Mercy Falls, kterou mám také celou v knihovně). Takže nyní po roce, co jsem tuto recenzi původně napsala, už mohu říci, že Maggie Stiefvater je opravdu jednou z mých nejoblíbenějších spisovatelek.

Anotace knihy

Pro šestnáctiletou Deirdre Monaghanovou jsou v životě důležité jen dvě věci: její harfa a nejlepší kamarád James. Pak se ale zúčastní zcela obyčejné hudební soutěže, jakých absolvovala už desítky, a náhle se kolem ní začnou dít zvláštní věci. Začne si jí všímat krásný a talentovaný muzikant, všude nachází příliš mnoho čtyřlístků a okolo ní se objevují záhadní krásní cizinci, které často nikdo kromě ní ani nevidí. Zdá se, že bytosti, které dosud znala jen z pohádek, jsou skutečné a ona má s nimi něco společného. Navíc se zdá, že umí věci, jaké normální člověk nedokáže... Jenže ne všechny pohádky mají šťastný konec. Zdá se, že Deirdre bude muset o svou hudbu, své blízké i svou novou, nečekanou lásku z jiného světa svést velice nerovný boj se silami, jimž jsou lidské city zcela lhostejné. Otázkou není, zda něco ztratí, ale zda toho neztratí až příliš.

May Day, love time...

Krásný víkend!

Končí nám duben a zítra máme první máj. A jak se říká První máj je lásky čas. A proto jsem si nemohla nechat ujít dnešní návštěvu knihkupectví a využít prvomájovou slevu 20% na knihy, jelikož právě to je moje láska (alespoň jedna ze dvou, přítel by mi neodpustil, kdyby nebyl na prvním místě 😄). Teď vám ale ještě povím, co se mi dneska stalo. Když už jsem konečně přemluvila přítele, že zajedeme do obchoďáku, abych si nějakou tu knihu mohla koupit, zjistila jsem hroznou věc- zrušili mi pobočku mého oblíbeného knihkupectví kvůli nějakému Topshopu! No strašný. Já to ale nevzdala a za neustálých průpovídek mého přítele jsem se vydala skrz náš obří obchoďák a hledala jsem, kam mi obchod přesunuli. Naštěstí jsem měla pravdu a knihkupectví jsem objevila o dvě patra výš na druhém konci obchodního centra. To ale není všechno- Tyto prostory jsou zhruba dvakrát větší a mnohem lépe zařízené než naše staré knihkupectví. Naprosto jsem se do toho krámu zamilovala (znovu a mnohem víc ❤📖). O dost rozšířené police u jednotlivých kategorií, přidané regály a dokonce i těch kategorií jsem viděla víc. Dřív mívali u anglicky psané literatury pouze jeden regál a teď jsou tam tři! Naprostá paráda. Takže už jsem si v týdnu vyhradila den, kdy si to tam půjdu pořádně prohlédnout a snad si pořídím další kousek do sbírky...

Tak a teď se vám pochlubím třemi knihami, kterými jsem si udělala radost k prvnímu máji. 😍