RECENZE: Protivníci (Marissa Meyer)

Krásný čtvrtek!

Je poslední dubnový den a venku to zase tak hezky nevypadá, tak jsem se opět pustila do nějaké té kritiky. Na tuto knihu jsem se hrozně moc těšila, zaškrtla jsem si datum vydání v kalendáři a hned druhý den po vydání jsem běžela do místního knihkupectví a hledala ji. Jakmile jsem si ji ale konečně pořídila a umístila do knihovny, nějak se mi do toho příběhu nechtělo. Výsledkem bylo, že na přečtení čekala rok, tedy skoro dva roky od doby, kdy jsem četla první díl.

Kniha Protivníci (Archenemies) je druhým dílem série Renegáti od autorky Marissy Meyer. Na první díl si můžete přečíst recenzi ZDE. Do teď jsem se nerozhodla, zda se mi druhý díl líbil víc než ten první. Jedno vím ale jistě- s českým překladem jsem udělala vážně kolosální chybu!

RECENZE: Měsíční kroniky (Marissa Meyer)

Krásné pondělí všem!

Tak si tak sedím na gauči, notebook na klíně, zírám do knihovny a přemýšlím, jakou další knihu bych pro vás mohla zrecenzovat. Přejíždím jednu polici za druhou, až jsem se najednou zastavila a s hrozným zděšením zjistila, že jsem vám vlastně ještě pořád nenapsala svůj názor na knižní sérii Měsíční kroniky (The Lunar Chronicles) od Marissy Meyer. Přitom už je to tak strašně dlouho a tak moc jsem si tu sérii zamilovala, že vůbec nechápu, proč jsem o ní doteď nenapsala článek.

Napíšu tedy spíš takovou celkovou shrnující recenzi na celou sérii a ne na každý díl zvlášť.

Série Měsíční kroniky je v podstatě moderní retelling na oblíbené pohádky z dětství a v každé knize se postupně přidává další hlavní hrdinka inspirovaná právě těmito pohádkami a jejich představitelkami:

• Cinder zde v prvním díle představuje Popelku budoucnosti jako vylepšený kyborg
• Scarlet ve druhém díle je trochu přiostřená Červená Karkulka hledající unesenou babičku
• Cress ze třetího dílu se zde objevuje jako Rapunzel alá technický génius, sama zavřená na opuštěné vesmírné stanici
• a nakonec Winter v závěrečném díle představuje dokonalou Sněhurku, krásnou princeznu se zlou macechou

RECENZE: Renegáti (Marissa Meyer)

Krásný podzim (nebo spíš skoro zimu)!

V létě jsem neměla moc času na čtení, jelikož mi zbyly na září nějaké zkoušky, čekají mě letos státnice a také jsem nastoupila do nové práce. Čtu málo (až se stydím), ale zato jsem se snažila vybírat si knihy, které stojí za to. Jednou z těch mála knih byla také jedna pořádná bichle a to Renegáti od Marissy Meyer. Vybrala jsem si ji proto, že miluji její Měsíční kroniky, její styl psaní a svět superhrdinů zněl docela lákavě. Vážně mě zajímalo, jak se s takovým příběhem poprala a teď Vám povím, jak jsem se s ním poprala já.

Trochu jsem se této knihy ze začátku bála, když jsem viděla těch 500 stran. Bála jsem se totiž, že děj bude hrozně zdlouhavý a natahovaný a nebude mě bavit. To se ale naštěstí nepotvrdilo. Do knihy jsem se pustila a prvních asi 80 stran jsem zhltla najednou během jednoho večera. Kniha mě vtáhla do děje, hned ze začátku tam byla nějaká ta akce a člověk se postupně dozvídal, jak vlastně vypadá společnost v době, kdy se kniha odehrává. Hlavní hrdinka Nova mezi superhrdiny, kteří si říkají Renegáti (jsou jakýmisi ochránci spravedlnosti), nepatří a z celého srdce je nenávidí, jelikož zradili její rodinu. Je ale Výjimečná, a proto někam patřit musí- a když ne k Renegátům, tak k jejich odpůrcům, tzv. Anarchistům. Při prvním začtení se do příběhu tedy okamžitě sledujeme, jak jsou Renegáti špatní. Pak ale přijde na řadu Adrian, který vypráví příběh z druhého pohledu- patří totiž mezi Renegáty. Ze začátku (při první kapitole vyprávěné jeho očima) mě trochu zmátlo, kdo to vlastně je.

Cílem Novy, neboli Nightmare, je zničit Renegáty a dokázat světu, že jsou špatní a nezaslouží si ovládat město. A to může jedině tak, že se sama stane Renegátkou. Cílem Adriana, je zjistit, kdo je ta záhadná Nightmare a odhalit, co všechno ví. Jenže i on má svou skrytou identitu. Všechno se zkomplikuje, když se jejich cesty propletou a oni netuší, že ten, po kom oba pátrají, stojí na dosah ruky. Každý z nich je přesným opakem toho druhého, každý má své cíle a zájmy, ale cesta za tím je společná. Knize velmi dodávají na dynamičnosti ty dva úhly pohledu, rozdílné uvažování hrdinů, ale také to, jak se vzájemně doplňují. 

TOP 5- To nejlepší roku 2017

Krásný den!

Vím, že s tím jdu (fakt hodně) pozdě jako vždycky, prostě kvůli té škole nic nestíhám. Minulý rok jsem sice nezvládla přečíst tolik knih, kolik jsem si představovala, zato jsem je ale vybírala pečlivě, aby za přečtení stály. A díky tomu jsem sice četla málo, ale aspoň to byly knihy, o kterých můžu říct, že to byly fakt úžasné kousky. 

Snažila jsem se číst od každého žánru něco, sice pořád nejvíc preferuji fantasy, ale občas jsem se donutila proložit to i detektivkou jako Sněhulák nebo třeba V lese visí anděl (ta byla fakt dobrá), zvládla jsem i pokus o horor Dívka z nočních můr (i když musím přiznat, že první díl, Anna krví oděná, byl mnohem lepší), nejsem ale hororový nadšenec, proto se mi to i tak líbilo. Dalším vybočením z řady pro mě byla kniha, kterou by sice leckdo zařadil do fantasy, ale já úplně ne. Kniha Nové Pompeje vypráví o přenosu lidí z minulosti do současnosti za pomoci vědy, aby mohli zkoumat jejich kulturu na vlastní oči. Zní to sice strašně zajímavě, jelikož já Pompeje zbožňuju, ale ve skutečnosti to bylo trochu zdlouhavé (pro ty, které by to ale zajímalo, ale i tak kniha stojí za přečtení). 

Četla jsem ještě něco? Nejspíš jsme zase u fantasy, i když v loňském roce jsem obsáhla více různých fantastických světů. Začala jsem klasikou, tedy rereadingem kouzelnického světa, dostala jsem se k vílám, následoval krutý svět v budoucnosti, kdy má každý svůj dar, pak další budoucnost o lidech žijících na Měsíci (už jsem měla pár dohadů s lidmi, co mi tvrdí, že se jednalo o science fiction, jelikož tu máme vesmír, já si ale stojím za fantasy). Dostala jsem se do dalšího příběhu ze světa Percyho Jacksona, do země rozdělené temnou pustinou a nakonec do světa plného války a násilí, kde ušlechtilost hlavních hrdinů rozhodne vyniká. Fantasy knih je strašně moc a úžasné je na nich to, že jsou pokaždé o něčem trochu jiném, máte tolik možností.

Proto vás jistě nepřekvapí, že mé nejlepší knihy za minulý rok patří všechny právě do tohoto žánru.

Nazvala jsem to TOP 5, ale je tu započítaná i nějaká ta série. Knihy nejsou seřazeny od nejlepší po nejhorší, protože prostě nejsem schopná to pořadí určit.  Tak se na to podíváme...

Favourite book series

Zdravím všechny knihomoly!

Tento článek už píšu podruhé, jelikož se mi celý vymazal, takže jsem trochu naštvaná. Mám tu tedy pro vás článek o mých nejoblíbenějších knižních sériích, abyste trochu lépe poznali mě a můj vkus na knihy. Plánuji také brzo napsat článek o svých oblíbených spisovatelích, některé samozřejmě zmíním už tady, ale ne všichni prostě píšou celé série. Zatím ještě nevím, kolik těch sérií bude, to uvidím, až tento článek dopíšu.

Než se budete na konci článku divit, raději vás na to upozorním dopředu- v mém seznamu nenajdete Dvůr trnů a růží, Skleněný trůn, Hru o trůny, Selekci ani třeba Cizinku a podobně. Proč? Není to proto, že by se mi nelíbily, důvod je mnohem jednodušší- prostě jsem se k nim ještě nedostala. Že se divíte už teď? Mám prostě prioritní knihy a také spoustu dalších na hromádce TBR, takže mi ještě chvilku potrvá než si přečtu i tyto opěvované série. A proč vám to vlastně říkám? Protože na každé druhé fotce na bookstagramu vidím právě tyto série a jak je každý zbožňuje, a že každý kdo je nečetl je úplně mimo. No, tak to jsem přesně já.

Teď už se ale teda pustím do mých oblíbených. Jako sérii, vždycky považuji až tři a více knih (tedy trilogie), duologie mi prostě nepřijdou jako série. Snažím se je seřadit více méně podle oblíbenosti, ale třeba mezi první s druhou v pořadí není skoro žádný rozdíl, za to třeba mezi první a pátou už nějaký rozdíl oblíbenosti vnímám.
Tak jdeme na to...

* Percy Jackson a Bohové Olympu (Rick Riordan)

Hned jako první zařadím dvě série, jelikož se týkají víceméně stejných postav a jsou na sebe navazující. Všechny díly naprosto miluju, Rick je prostě úžasný spisovatel a má skvělé vyprávěcí schopnosti a představivost. Každá jeho postava je vždycky něčím přesně charakteristická (například Percy se neobejde bez sarkastických poznámek a velkého sebevědomí a do všeho se vrhá po hlavě- je prostě nespoutaný jako moře, zatímco Annabeth, dcera Athény, ve všem hledá logiku. Je Percyho přesným opakem a tím se skvěle doplňují). Hrozně se mi líbí, jak Rick dokázal propojit řeckou mythologii s moderním světem (Olymp na Empire state building, Daidalovo bludiště rozkládající se pod celými Spojenými státy..). Navíc v každém díle postupně poznáváme řecké bohy, nestvůry a starověká proroctví. Navíc v Bozích Olympu, tedy navazující sérii, ještě přidává i římskou mytologii a rozšiřuje řady polobohů o tábor Jupiter. Knihy jsou velmi čtivé, do detailů vyprávěné, napínavé a plné různých tajemství a záhad, které postupně spolu s Percym a jeho přáteli odkrýváme. Pokaždé, když nějakou z Rickových knih čtu, nemohu se odtrhnout. Na sérii Bohové Olympu jsem kdysi napsala i recenzi.