RECENZE: Čáry života (Veronica Roth)

Zdravím všechny knihomoly!

Po delší době mám pro vás jednu recenzi, protože je zkrátka nestíhám psát. Spíš se snažím každou volnou chvilku číst, jelikož moc dobře vím, že jakmile začne škola, čtení opět bude muset jít stranou a blog také. Tento rok jsem ale naštěstí nedostala žádných příšerných padesát knih z 19. století, které bych musela přečíst a proto doufám, že si snad nějakou tu chvilku najdu.

Dnes jsem tedy sepsala recenzi na knihu Čáry života, jedná se o další knihu od spisovatelky Veronicy Roth (autorky Divergence). Vyšla letos začátkem roku u nakladatelství CooBoo a jde o první díl nové připravované série, zatím tedy ještě nevím, kolik dílů bude, ale určitě se dočkáme pokračování.
A co si o této knize myslím? Jelikož mě Divergence opravdu dost zklamala (popravdě třetí díl už byl tak hrozný a tak mě štval, že jsem snad posledních deset stránek nikdy nedočetla), tak jsem byla ohledně této knihy trochu skeptická. Očekávala jsem od ní lepší styl, více propracovaný příběh, než měla Divergence a také jsem doufala, že si to u mě Veronica ještě zvládne "vyžehlit". Musím říct, že mě nakonec kniha překvapila a po dočtení se zařadila mezi nejlepší knihy, jaké jsem tento rok četla a dost možná se dostane i do TOP 10 mých nejoblíbenějších knih.


Anotace:
Ve světě, kde vládne násilí a právo silnějšího, kde mnozí trpí, má každý člověk zvláštní dar. Akos a Cyra jsou pro ten svůj zneužíváni. Cyra má dar bolesti a síly a její bratr, tyran vládnoucí celému válečnickému národu, její sílu používá k tyranizování nepřátel. Akos pochází z mírumilovného národa a pro rodinu by obětoval i vlastní život. Dokáže si Cyra s Akosem navzájem pomoci, nebo přinese jeden druhému zkázu?

Takže, čím bych začala? Ze začátku jsem sice byla tím dějem a prostředím trochu zmatená, protože se kniha odehrává v jiném světě, tudíž ty názvy a popisy mi daly trochu zabrat. Trvalo mi takových , dvacet až třicet stránek než jsem se pořádně zorientovala a začetla, ale pak už to bylo v pohodě. Myslím si, že autorka už se v této knize polepšila co se týče stylu psaní. Divergence byla taková zdlouhavá a pasáže nezáživné (ne že by to nebylo napínavé, ale ten její styl psaní byl prostě nudný a jednotvárný), tady už to bylo o dost lepší, i když pořád ne nejlepší.
I postavy mi byly mnohem sympatičtější, zatímco Tris jsem nesnášela (v Alianci bohužel už i Tobiase), Cyru i Akose jsem si oblíbila. Nevím proč, ale tihle dva mi prostě připadali jako Romeo a Julie z jiné planety. Podobných rysů je tu hned několik- oba pocházejí ze dvou nepřátelských národů, lásku jim nikdo nepřeje.. Jediné co tu (naštěstí) není, je ta konečná smrt. Děj byl napínavý a dobře vymyšlený, i konec byl takový, že se moc těším na pokračování. Líbily se mi ty výlety mezi cizími planetami a celkově si myslím, že příběhu nemám moc co vytknout.

Jediný nedostatek tu působil opět autorčin styl psaní. Ano, bylo to lepší než Divergence, ale prostě mi přijde, že Veronica neumí rozeznávat, co je důležité a co ne. Zatímco někdy ty zásadní části prostě jen tak přelétla, jindy zbytečně dlouho rozepisuje nevýznamné věci jako cestu k domu po skále. Oproti Divergenci se ale kniha četla mnohem lépe a rychleji, opravdu jsem se dokázala ponořit do děje.
Když ale zhodnotím příběh, postavy, dějové zasazení a podobné věci a přimhouřím oči nad tím stylem, kniha se mi vážně moc líbila a rozhodne si přečtu další díl!
Navíc má rozhodně plusové body za skvěle zpracovanou obálku.

Informace
Originální název: Carve the mark
Rok vydání: 2017
Počet stran: 424
Nakladatelství: CooBoo
Žánr: světová literatura, fantasy, young adults, dystopie

Můžu ji tedy doporučit všem milovníkům fantasy a dystopie.
4,5★ / 5★